212 days on the way!

Bangkok – moje třetí návštěva tohoto města a stále je co objevovat.. zažil jsem zhruba asi jen tisícinu toho co se tu chvilku zažít dá. Pro evropana je Bangkok město splněných snů – vlastně původní název zní město andělů, ale představte si následujcí…

Jdete po chodníku, míjíte spoustu stánků s jídlem – tady grill, jinde čerstvé ananasy, manga, mandarinky… pro každého něco.. nad vámi sviští skytrain (což je naše obdoba metra – avšak jde o “nadzemku”, kterou netrápí žádné zácpy alias “rush hours”), všichni jsou slušní a nikde nevidíte žádnou kiminalitu nebo nepokoje, téměř každá restaurace nabízí připojení k internetu, takže si můžete přečíst mail a to nemluvím o cenách – nejnižší cena za oběd pro dva bylo 75 Kč a že jsme si pochutnali 🙂 Každý se snaží na ulici prodat, vydělat a něco nabídnout. Naštěstí pro nás je vše levné. Psi tu vylehávají ve stínu a nemají ani sílu štěkat. Kočky tu přes den skoro nevidíte.
Je vám horko, potíte se, ale thajci kolem vás chodí dokonce i v bundách – přecijen je prosinec a oni tu mají zimu.. Brr, takhle jsem se v zimě ještě nezapotil 🙂

Pokud je toho na vás moc, tak stačí skočit na chvíli do nějakého shopping centra (těch je tu plno) a nebo snad jen do seven-eleven, což je obdoba naší samoobsluhy kde běží klimatizace vždy naplno.
Přes den je tu opravdu přecpáno a když píšu přecpáno, tak si představte ulici plnou aut, motorek a mezi nimi se pohybují chodci. Značky jsou fajn a i semafory, ale každý thajec má nějaký zvláštní sedmý smysl na to aby věděl které má ignorovat a které jsou opravdu důležité. Říkáte si – tak jestli tady bych byl schopen s něčím projet bez nehody, tak mi u nás doma musí dát metál za akrobacii. Podle mě má každej thajec doma těhle metálú plnou skříň a už se ani neobtěžuje je oprašovat.

Bangkok má ale i druhou tvář – ta se nám hned ukázala po příletu kdy nás taxikář obral a zaplatili jsme tak zhruba dvojnásobnou cenu za dovoz z letiště k hotleu – byla noc, oba unavení a já neměl už ani náladu se s ním moc dohadovat o tom, že cena má být poloviční. Navíc dělal, že nemluví anglicky… hajz! (pardón)
Ten chodník nesdílíte jen s prodejci dobrot, ale i s lidmi, kteří se kolem vás prohánějí na skůtrech a to je pak zábava (naštěstí si každý dává pozor a zatím jsme neviděli nehodu).
Město je plné kontrastů – najdete zde velmi levné místa kde se najíte za pakatel a pak i místa na která vám nebude stačit peněženka, ale tam jsme samozřejmně nešli 🙂

My běloši, jsme tu automaticky braní za bohaté. Už jen to, že jsme vážili cestu několik tisíc kilometrů (odkud pocházíme je evidentní z barvy naší kůže) je brané za symbol bohatství. Všichni se k vám chovají hezky a stále se smějí. Nevím co si myslí, ale to není podstatné. Na reklamách vidíte asijské tváře pokud možno co nejvíce vybělené aby připomínali evropany – jde pravděpodobně o vzor pro všechny. To, že zde lidé chodí s deštníky během dne kdy neprší, ale svítí sluníčko je asi už jasné. Thajci prý berou dokonce prášky na to aby se neopálili a aby jejich kůže byla co nejbělejší. Vidíte – my chceme přesný opak – mít tmavou kůži.
Další legrace je, že thajci považují tmavou pleť za neatraktivní a evropani naopak za atraktivní, a proto na evropany “zbydou” z pohledu thajců pouze neatraktivní thajky 🙂

První den po příjezdu jsme měli s sebou průvodkyni, která nám ukázala hlavní památky (objednal jsem jí jen kvůli tomu, že jsem už dávno všechno zapoměl), vysvětlila jak se připraví oblíbené jídlo Phad Thai, převyprávěla nám historii Thajska a ukázala i schované čtvrti tohoto bláznivého města. Musela s námi strávit několik hodin přesčas, ale snad na nás nevzpomíná ve zlém 🙂

První den v Bangkoku jsme ještě potkali Garyho. Gary Arndt – to je člověk, který cestuje už čtvrtým rokem okolo světa a píše o tom, co kde viděl. Je to američan, původem (pokud si dobře vzpomínám) z Winsconsinu a v současné době je asi nejčtenější blogger, který píše o cestování.
Stačili jsme se ho zeptat na několik věcí, na které jsme neměli dosud odpovědi – přecijen to byl náš první den na cestě okolo Světa. Gary nám po pár drincích ukázal jaké ovoce máme kupovat a co je nejlepší k jídlu – bylo vidět, že se vyzná 🙂
Povečeřeli jsme s ním na ulici a pak dali ještě jedno pivko v anglickém baru, poslední foto a rozloučení. Byl to dlouhý den a tak jsme vyrazili do hotelu.

Bangkok je město kontrastů – je jich tu opravdu spousta a naštěstí jsme měli možnost nahlédnout i do jiných částí Thajska. Venkov vám někdy řekne víc o zemi než celé hlavní město. V naší cestě jsme potkali lidi kmene Lahu, Aka a také ženy, které na krcích nosí zlaté obruče… o tom ale až příště – až po návštěvě starobylého města Ayatthuya, které nás vážně překvapilo… a čím? o tom vážně až příště

Odkazy:
Gary Arndt
Fotografie z Bangkoku