212 days on the way!

Bulvární titulek naznačuje, že se chystám napsat o něčem neobvyklém 🙂 Jak často se vám stane, že vidíte hořící auto uprostřed města?

Žena už spí a tak jen v krátkosti napíšu o tom co nás ráno potkalo jen co jsme vyšli z metra. Na ulici zhruba 50 metrů před námi stálo auto a pod ním něco hořelo. Malajec chodil okolo a podle toho jak byl vyrelaxovanej mu nedocházelo, že to auto vidí naposledy v pojízném stavu. Říkal jsem si, že je čas udělat foto, protože člověk nikdy neví 🙂
K mému a i Malajcovo údivu se auto během několika vteřin vzňalo (je tu přecijen kolem 30 stupňů) a oboum nám došlo, že tady je už na hašení pozdě.

Jal jsem se fotit jako o závod, ale Angelika se mi snažila vysvětlit, že teď je asi ta nejméně vhodná doba na focení, protože to auto může vybouchnout (v hlavě mi pořád prolítávaly myšlenky o tom jestli bych neměl změnit nastavení foťáku a jestli jsou fotky dost ostré). Myslela to vážně, tak jsme se přesunuli asi 100 metrů od hořícího auta dál a já jakožto znalec akčních filmů jsem ji zatáhl za pilíř a řekl, že tady je bezpečno. Na chvíli mi uvěřila, ale po tom co jsem se jal vyměňovat objektiv, v jejích očích jsem uviděl jak se stav PANIKA změnil na stav TO SI DĚLÁŠ SRANDU! Pro vysvětlení – tento stav je předposlední, pak by přišlo něco co ani nechci vědět jak vypadá a asi by to skončilo rozvodem – a to jsem vážně nechtěl riskovat.
Ten objektiv jsem nevyměnil a asi tušíte proč – přesto mám pro vás pár snímků 🙂

K večeru jsme šli náhodou kolem místa činu a vrak auta tam ještě stál, takže k mé radosti jsem udělal ještě pár fotek.

To byl pro mě asi nejzajimavější zážitek za posledních pár dní. Fotky z Kuala Lumpur a trochu textu pošleme příště. Já vám ještě dlužím pár řádků o Thajsku, ale to už dnes nestihnu.
Ráno vyrážíme do města Georgetown (místní ho nazývají Penang), kde strávíme několik dní a pak se uvidí – možná vyrazíme na Borneo podívat se za Sandokanem a nakrmit pár šimpanzů 🙂