Hurá, jsme v Kota Kinabalu na Borneu! Dorazili jsme z Georgetownu pozdě večer s obavami, že nás budou provázet neustálé deště a bouřky – tak jak jsme se dozvěděli z předpovědi počasí. Průlet bouřkovým mrakem s blesky sršícími na všechny strany nám napověďěl, že už tam asi budeme.
Výstup z letadla, klasická rutina se zavazadly (už máme s Angelikou rozdělené role), úsměv na úředníka, razítko, naschledanou a hurá do hotelu…
Ráno jsme se probudili do krásně slunného dne, venku už běžel v plném proudu nedělní market. Předpověď na další 4 dny byla jasná – déšť, bouřka, déšť a zase jen ten déšť. Jak jsme během následujících dní zjistili – na Borneu se nemá smysl dívat na předpověď počasí. Bylo slunečno a horko – tak, že jsme dopoledne vyšli na dvě hodiny ven a déle jsme to na slunci nemohli vydržet.
Kota Kinabalu jako město nemá mnoho atrakcí pro turisty a proto jsme se rozhodli prozkoumat terén. Obešli jsme několik agentur a nechali se u jedné umluvit na výlet na sever kde leží Tip of Borneo (nejsevernější konec Bornea). V ceně byla návštěva včelí farmy, návštěva vesnice kde se vyrábějí gongy a přespání v klasickém Longhouse (dlouhé obydlí stlučené ze dřeva) a ochutnávka rýžového vína včetně ukázky místního tance, který jinde než na Borneu neuvidíte.
Včelí farma byla úžasná – viděli jsme kde včely bydlí, jednu rodinu jsme trochu vyrušili, udělali několik fotografií a nakonec po asi třech našich otázkách jsme se dozvěděli, že je po sezóně a na med si budeme asi nějaký ten měsíc muset počkat. No co, bylo to v ceně a po cestě, takže jedeme dál.
Gongy všude kam se podíváš – to byla naše další zastávka. Vesnice kde se vyrábí hudební nástroje (gongy) bylo příjemné zpestření. Dozvěděli jsme se, že si turisti rádi gongy kupují a byl nám ukázán gong největší, který se tyčil do výše na místním fotbalovém hřišti (hned vedle kostela). Gong jsme si nekoupili, ale zato jsme udělali pár fotografií na památku.
Tip of Borneo je místo, které stojí za návštěvu. Dorazili jsme k večeru, minuli jsme dlouhou písečnou pláž a zaparkovali. Posadili jsme se a zaposlouchali do větru a vln tříštících se o skálu. Obejmul jsem Angeliku a přemýšlel jak krásně mi v tuto chvíli je.
Na západ slunce jsme si bohužel počkat nemohli, ale zato po cestě zpět jsem skočil do moře a trochu si zadováděl ve vlnách (víc a víc zjišťuju, že mě baví sjíždět vlny a o trochu méně šnorchlování… asi znamení, že bych měl zkusit surf..?)
Dorazili jsme do vesnice, kde na nás už čekala večeře a poté představení místních, kteří nám zatancovali jejich domorodý tanec. Tanec asi nebudu popisovat – vidíte z fotografií o jaký styl jde (ne, pogo to není).
Po kulturním programu vytáhl náčelník plastovou lahev plnou něčeho co se podobalo rýžovému vínu. Jaké překvapení, že to rýžové víno bylo. Chtěli mě opít, to je věc jasná. Držel jsem krok a nakonec už nebylo co pít a já ještě mluvil a artikuloval. Měl jsem možná štěstí, protože všichni za pár hodin vstávali a mašírovali na pole. Všem bylo o nějakých 30 let víc. Nedokážu si představit v mých letech ráno vstát a jít pracovat. Jó trénink je trénink…
A nyní slibované fotky:
2011.01.12 – Tip of Borneo [ Flickr ]
Tags: borneo, Cesky, fotky, sabah, tip of borneo
