212 days on the way!

Angelika už o tuleních psala, ale překladač bohužel nefunguje jak by měl a tak jsem se rozhodl o nich také něco napsat česky.

Koho by napadlo plavat s tuleni? Snad jen turisty, kteří je předtím viděli pouze na obrázku. Ostatní ví, že na tuleně je třeba dát pozor – ne nadarmo se jim říká mořští lvi.

Před několika desítkami let byli tuleni téměř vyhubeni a Novozélandská vláda se rozhodla je zkusit zachránit – jak vidíte, podařilo se. Na světě existuje jen pár míst (spočítali byste je na prstech jedné ruky), kde si turisté múžou s tuleni zaplavat a Kaikoura je jedním z nich. Měli jsme možnost plavat s tuleni, delfíny a nebo se podívat na velryby. Angeliku lákali delfíni ale já si říkal, že je snad ještě budeme mít možnost na naší cestě vidět. Velryby jsou fajn, ale po přečtení vesměs negativní kritiky na společnost, která vyjížďky za velrybami dělá, jsme se rozhodli pro Tuleně.

Nasoukali jsme se do neoprenů a vyrazili za město. Pro nás to bylo poprvé kdy jsme byli vcuclí v neoprenu – ten kdo se už potápěl ví, že neopren hodně hřeje až se v něm po několika minutách potíte a hlavně – udělá z vás přerostlého tučňáka – alespoň já se tak cítíl. Angelika nechtěla abych si jí fotil, ale mě to dělalo strašnou radost jí takhle škádlit – ostatně podívejte se do galerie sami jak jí to sluší. Prý si je už úplně jistá, že jí miluji, protože jsem s ní zůstal i přesto že jsem jí viděl oblečenou v neoprenu 🙂

Jsou tři pravidla na která musíte myslet pokud si chcete s tuleni zaplavat. Pravidlo první – tuleň je teritoriální tvor, takže pokud se chcete po plavání vyšplhat na skálu kde se jeden z nich sluní, tak můžete přijít k úhoně. Pravidlo druhé – pokud si ve vodě stoupnete před tuleněm na kamen, tak to bude považovat jako výzvu k boji a věřte, že tuleni mají větší zuby než vy. Pravidlo třetí – na tuleně se nesmí šahat nebo ho pošťuchovat – opět si koledujete o kousnutí (v lepším případě).

Tuleň je líné zvíře – většinu dne se povaluje na skále a občas se jde schladit do vody. Ve vodě většinou opět jen leží a občas vystrčí ploutev z vody a takhle plavou několik desitek sekund. Ploutev slouží pro regulaci (zvýšení) jejich tělesné teploty.

Dorazili jsme na místo, kde se už dva tuleni “regulovali” a vydali se poprvé do vody. Náš průvodce (kapitán lodi) nám ještě před samotným koupáním řekl dvě věci – pokud tuleň něco ve vodě dělá, tak ho klidně následujte – můžete s nimi dovádět jak chcete. Ta druhá byla méně pozitivní a směřovaná pro ty, kteří mají neoprén na sobě poprvé a nikdy na otevřeném a chladném moři neplavali – zhruba první dvě minuty vám bude pekelná kosa. Bohužel měl pravdu.

S tuleni jsme strávili zhruba půl hodiny a nakonec se nám povedlo vylákat mládě, které mělo chuť si hrát – ostatně to vidíte na fotkách, které jsme pod vodou pořídili. Mládě se kolem nás prohánělo a nejvíc zbystřilo když jsem přetáčel film ve foťáku – ten totiž vydával podivné zvuky a na to se tuleňák přišel podívat zblízka, takže jsem měl zhruba půl metru před sebou dvě vykoulené oči tuleňího mláděte sledujícího jak šteluju foťák a snažím se najít spoušť. Bohužel bezůspěšně. Přesto doufám, že se vám alespoň pár fotek bude líbit.

Fotky: New Zealand – Swimming with Seals