212 days on the way!

Krátké povídání a pár fotografií z Indonésie vám posíláme z ostrova Maui na Havaji (zítra to už nebude pravda – to už budeme v Los Angeles)

Čas: Před dvěmi dny 🙂
Místo: prales, Borneo, Malajsie

Sedíme u oběda, v hlavě se nám promítá ranní safari výlet po řece Kinatabangan a před námi sedí velký tlustý otazník. Nevíme co dělat – Malajsie se nám po měsíci zdá jako procestovaná a my přemýšlíme co dál. Angelika stále vzpomíná na krásné časy v Thajsku a já si říkám, že by byla škoda se vrátit a přijít tak o možnost nové zkušenosti. Dáváme hlavy dohromady a zapojujeme naše spolubydlící, kteří nám básní o Indonésii – konkrétně o Bali, Gili Trawangan a Lombok. Netrvalo dlouho a bylo rozhodnuto – Sumatra je pro nás moc divoká, do Thajska se snad jednou vrátíme a Filipíny si radši odpouštíme.

Čas: Před dvěmi dny plus dva dny.. 🙂
Místo: Bali

Přilétáme do Denpasaru, což je pro nás nová neznámá. Na letišti nás potkávají příjemní pánové na letišti hned u pásů se zavazadly. Mají na sobě uniformy a na štítku napsáno “Porter”. Hezky nám pomáhají se zavazadly a provádějí nás i celní sekcí, kde se nás nikdo na nic neptá, dostáváme razítko, jede se dál a my si připadáme jako VIP. Bereme zatáčku a pánové se s našimi zavazadli zastavují, natahují ruku a usmívají se. Dávám za těch zatracených 50 metrů jeden americký dolar (chtěli po nás zhruba desetinásobek) a naštvaně beru naše zavazadla a jdeme ven z letiště. To jsem ještě netušil, že to není naposledy co jsem za podobnou “pomoc” musel zaplatit. Z nové neznámé se tak stává země s nálepkou “dávej bacha!”. Bali je místo kde dostanete salámovou pizzu automaticky ozdobenou mušličkami i když o nich v menu nebylo ani zmínky (asi došel salám), místní pivo se dá dobře pít (no Budvar to není, ale o něm si člověk v Asii může jen nechat zdát), lidé se vám snaží prodat cokoliv a to hlavně když si dáte procházku po plážích nebo skrz tržnice. Nejhorší chybu uděláte pokud se zeptáte na cenu – to pro ně znamená, že máte zájem. Jendu takovou chybu jsem udělal a nakonec jsem si koupil krásný obrázek za lidovku, který jsem ani vlastně nechtěl. Udělali jsme několik výletů autem napříč Bali – ostatně odkaz na fotografie je na konci stránky, tak posuďte sami. Pro Johna a další milovníky značky Vespa mám dobrou zprávu – několik kousků jsme na Bali viděli a nakonec jsem i udělal fotografii dvou Vespa sester v jedné místní art galerii ve městě Ubut. Ubut bylo Angeliky oblíbené místo. Ubut má atmosféru místa, kde můžete koupit snad cokoliv od naušnic, přívěsků, obrázků, sošek, přes obrovské a krásné obrazy a sochy a snad i tu Vespu by vám prodali 🙂 … Ubut je dostatečně velký na to aby se v něm dalo strávit několik dní a člověk by se nenudil. Navíc jsme našli jednu příjemnou restauraci ve které jsme se hned dvakrát výborně a zdravě najedli (což je v místních končinách celkem problém). Angelika byla v ráji – tolik obchůdků a stánků a všechno tak hezky levné (ne úplně, ale dalo se smlouvat). Po několika dnech jsme měli Bali procestované a bylo na čase vydat se na východ směr ostrov Trawangan.

Čas: pět dní poté
Místo: Gili trawangan

Dorazili jsme na lodi, vylodili se a tam na nás už čekalo několik taxikářů s jejich vozovým parkem. Kdepak, žádné audi a mercedesy. Tady jste na eko ostrově! Co to znamená jsme se dozvěděli detailně v našem eko-hotelu, ale zpět k našemu povozu 🙂 Taxíky jsou zde poháněny koňskou silou a to doslova. Žádnou Vespu tu nenajdete, žádná benzínka či opravdová silnice – na to se tu nehraje. Vyzbrojen vědomostí kolik stojí “taxi” do naseho B&B jsem začal smlouvat. Za pěkných pět USD nás taxikář dopravil o dva kilometry na sever od přístavu. Jak poznáte, že jste na eko ostrově? V hotelu nenajdete ani mýdlo a toaletní papír se neháže do toalety. Prádlo vám vyperou místní pračnice za babku 🙂
Gili Trawangan je příjemné místo, kde zapomenete na čas. Užijete si slunce, moře, šnorchlování a večer si dáte výborný steak v jedné z místních restaurací. Mít potapěčský kurs, tak si tu člověk dobře užije. Na chvíli jsem si to tu dokázal představit – Angelice se tu líbilo o trochu více, ale na mě tu slunce moc pálilo 🙂 a tak jsem byl rád, že se posováme ještě více na východ.

Čas: ??…
Místo: Lombok!

Převezeni malou lodičkou vstupujeme do přístavu na západu ostrova Lombok. Podruhé se nechávám nachytat od kamarádů portýrů (tentokrát trochu úmyslně, protože jsme opravdu všechny zavazadla z lodi vynést nemohli) a nakonec jim dávám za výpomoc dva dolary. Necháváme se dovézt k místnímu “autobusovému nádraží” a domlouváme cenu za náš odvoz k hotelu. Tentokrát bez překvapení – všechno jde podle plánu.Lombok se nám oboum líbil a mě dvojnásob – vypůjčili jsme si skůtr a trochu probádali okolí. Hotel byl poloprázdný a bazén patřil jen nám. Vlny tu dosahovaly skoro dvou metrů, takže jsem měl šanci si trochu zablbnout 🙂 Zjišťuju, že bych si mohl vyzkoušet jak by mi to šlo na surfu, ale nakonec nezbývá čas a říkám si, že bude ještě dost příležitostí.
Lombok je další z míst, kde se dá krásně zapomenout na to kolikátého je a kdy že vám to letí.

V Indonésii nám bylo krásně – hezky jsme načerpali síly na další cestování (čti Nový Zéland) a další mezistanicí nám byl Singapur (rozhodně ne tak čisté město jak se o něm říká).

O Singapuru nebudu moc psát – je to místo kde se dá dobře nakoupit, kde vás lidé překvapí znalostí němčiny (takže si musíte dávat pozor na jazyk) a také místo levných taxíků a výborného indického (a nejen indického) jídla. Singapur je místo kde jezdí metro, které se jmenuje SMRT (neodpustil jsem si neudělat jeden snímek) a také místo kde je snad vše možné zakázané, takže jeho návštěva vás může vyjít draze (žádný strach – stačí jen dávat pozor a nedělat co jiní nedelají a jste v pohodě).